Island – ostrov ohně a ledu

V minulosti byla uspořádána fotoexpedice na Island, kde profesionální ale i začínající fotografové měli tu šanci rozšířit své portfolio o úchvatné krajinářské fotografie – vodopády, skalní útvary, ledovce, jezera, lávová pole či sopky, ale také pobřeží, moře a tamní faunu a flóru.

Island – mnohdy také přezdíván ostrovem ledu a ohně – je místem, které by měl každý fotograf alespoň jednou za život navštívit. Bizarní krajina daná jeho polohou a vulkanickým původem bude jen těžko hledat konkurenci. Na naší planetě je velmi málo míst, kde můžeme vedle sebe pozorovat splazy ledovců, klesajících do údolí společně s lávovými poli, ze kterých stále stoupá dým, modré, ledově chladné řeky, lámající se do mohutných vodopádů, v sousedství vroucích termálních pramenů.

Více než kdekoli jinde se zde přiblížíte prapůvodním silám přírody. Islandská krajina je drsná a počasí značně proměnlivé. Ostrov má tolik tváří, kolikrát se tu za den změní počasí. A to se zde mění opravdu často. Bílé ledovce, popelavá lávová pole, bizarní čedičové skalní útvary, sytě zelené pastviny v údolích, žluté kužele dýmajících fumarol, pestrobarevné duhy nad hřmícími vodopády nebo červené zobáky roztomilých papuchalků. Zkrátka fotografický ráj.

Jak expedice na Island probíhala?

Čtrnáctidenní expedice začínala odletem z Prahy do Keflavíku, odkud se proběhl přesun k vodopádu Seljalandsfoss. Díky skalnímu převisu je možné vidět

skogafoss_fotoexpedice_island_jwd

vodopád netradičně i ze zadní strany. V nedaleké blízkosti se nachází vodopád Skógafoss, kde skupina v kempu přenocovala.  Dalším bodem na programu byl mys Dyrholaey, nejjižnější místo Islandu, kde kromě krásných skalních scenerií bylo možné zachytit také kolonie papuchalků. Ubytovali jsme se v kempu NP Skaftafell, kde se ještě naskytla příležitost Hengifoss vyfotografovat.

Jokulsárlon

Jedno z nejatraktivnějších míst Islandu – ledovcová laguna Jokulsárlon, která je vlastně fjord, do kterého stéká jeden z jazyků třetího největšího ledovce na světě, Vatnajokullu, byla další trofejí na naší expedici. Tanec křišťálových ledových ker a jejich pouť na černou pláž blízkého oceánu, vstříc posledním minutám jejich tisíciletého života, bylo možné pozorovat a fotografovat jak ze břehu, tak z paluby speciálního obojživelného vozidla.

Hengifoss

Přesun na východ ostrova ke skalnímu vodopádu Hengifoss a strávená noc ve městě Egilsstadir, kde jsme navštívili také místní bazén, samozřejmě v islandském stylu – venkovní a termální.

Dettifoss a okolí

První zastávka dalšího dne – nejmohutnější evropský vodopád Dettifoss a jeho menší bratříče, vodopád Selfoss. Odpoledne jsme se přesunuli do oblasti sopky Krafla. Nezapomenutelným zážitkem byla lávová pole Leirhnjúkur. V islandském létě vydrží slunce dřímat za obzorem pouhé dvě hodiny, asi od půlnoci do dvou, ale úplná tma prakticky nenastane. Naopak, světlo je zvláštně měkké a noční fotografie mají svůj půvab. Kouzelnou bílou noc uprostřed lávových polí pod Kraflou jsme si vychutnali do sytosti.

Mývatn

Šestý den se konal ve znamení jezera Mývatn a jeho okolí. První na seznamu se tyčila duhová hora Námafjall, následovaná hned v sousedství ďáblovu kuchyní – Hverir. Odpoledne bylo v duchu jezera Mývatn a v okolí pseudokráterů ve Skútustadiru. Kouzelné scenerie a fantastické vulkanické formace jsou působivé hlavně při západu slunce. Stratovulkán Askja vyžadoval celodenní výlet, jelikož leží v samém středu islandské vysočiny. Oblast kolem sopky je přístupná pouze off-roady a jen několik měsíců v roce. Připadali jsme si jako kosmonauti na Měsíci. Oblast byla totiž využívána při přípravě kosmonautů během tréninku programu Apollo. Kaldera sopky Askja nám poskytla nejen bezpočet zajímavých kompozic, ale také koupání v termálním jezírku. Takže plavky s sebou!

Vodopád bohů

Osmý den nás čekal jeden z nejobdivovanějších vodopádů na Islandu, Godafoss neboli Vodopád bohů. Kvůli jeho tvaru se mu přezdívá Malá Niagara. V městečku Acureyri se nachází nejsevernější botanická zahrada světa. Další zastávka byla neméně zajímavá: malebný skanzen Glaumbaer, stará drnová usedlost, jedna z nejzajímavějších ukázek tradičních islandských staveb a dřívějšího způsobu života.

Snaefellsnes

Tento poloostrov spolu s vodopádem jménem Kirkjufelfoss, focení drsného skalnatého pobřeží s řadou bizarních skal a kamenných útvarů vyžadoval pozornost na celý den. Gejzíry, na které se všichni těšili, jsme navštívili v lokalitě Haukadalur. Gejzíry jsou důkazem, že islandská země nikdy nespí. Velký gejzír (Stori Geysir), který dal světu název pro vodu tryskající vzhůru, v dobách své slávy chrlil vodu do výšky 70 metrů. Minulý čas je na místě. Lidé do něj tak dlouho házeli kamení v domnění, že jeho činnost povzbudí, až ho koncem dvacátého století umlčeli. Dnešní největší atrakcí v této zajímavé lokalitě je jeho menší soused Stokkur – Máselnice. Další fotografickou zastávkou je „Zlatý vodopád“ Gulfoss, nacházející se na středním toku ledovcové řeky Hvítá, pro mnohé nejkrásnější na ostrově.

Landmannalaugaru

Dvoustupňový, mohutný, krásně načechraný, za slunečného počasí překlenutý duhou. Dále budeme pokračovat směrem do vnitrozemí do oblasti Duhových hor, Landmannalaugaru. Cestou se zastavíme u jezera Ljotipollur, na místě, kde se červené skály zrcadlí v křišťálové vodě. Přenocujeme v hotelbusu u brodu řeky Tungnaá, v těsné blízkosti kempu, přímo v náruči D

uhových hor.

Následující den jsme vyrazili pěšky do oblasti Landmannalaugaru, která je bezesporu jednou z nejfotogeničtějších na Islandu. Obklopeni barevnými rhiolitovými horami, jejichž paleta se může pochlubit širokým spektrem, včetně růžové, hnědé, zelené, žluté, modré, fialové, černé a bílé.  Toto místo si rozhodně zasloužilo naši celodenní pozornost.

Detifoss_fotoexpedice_island_jwd

 

Grindavíku a Hekla

Konec naší expedice je v dohlednu, ale stihli jsme ještě pořídit snímky legendární sopky Hekly a pokračovali jsme k Modré laguně, kde nás čekalo koupání a příjemná relaxace. Modrá laguna v Grindavíku má stabilních 37 stupňů Celsia a v místech vývěru horkých pramenů i víc. Je odtokem místní hydroelektrárny. Po cestě do laguny prochází voda pod horkou lávou, která ji znovu ohřívá. Akvamarínovou barvu způsobuje zvláštní řasa, která v kombinaci s křemičitým bahnem propůjčuje vodě podobné léčivé účinky jako má voda Mrtvého moře. Z několika dřevěných nádrží si můžete nabrat bílé bahýnko a naplácat si ho, kam je libo. Večer jsme si ještě stihnuli zvěčnit maják Gardur.

Poslední den jsme fotografovali a majáku Gardur za denního světla a odlétali jsme zpět do Prahy z letiště v Keflavíku.

Expedice se zúčastnilo 12 fotografů a jednalo se o nezapomenutelný zážitek, který nás obohatil nejen o spoustu fotografií ale také vzpomínek, které si uchováme na celý život.